Každý obyčejný den, kdy si myslíte, že je nic moc, si
udělejte nějakým způsobem pro vás příjemnějším. Nežijte jen frází: "Ať už je... pátek / dovolená / po
zkouškách..." Já to často dělám taky. Samozřejmě je dobře, že se na to
těšíme, nezapomínejme však na to, že jsme tady a teď a místo toho udělejme něco
pro sebe. Pusťte si nějakou fajn hudbu nebo pohodový film, navštivte kamaráda,
a nebo se prostš chvíli zamyslete nad bohatstvím, které máte. Tím nemyslím jen
peníze, ale to, co máme a bereme to často za samozřejmé. I když si myslíme, že
toho máme málo, bohužel se vždycky najde něco, kdo má ještě méně. Život prostě
není vždycky fér. Proto bychom měli být vděční za to co máme. Buďme vděční za
dnešek. Někdo už dnešek nemá. Teď jsem si vzpomněla na nějaký citát, který
říkal: "Byl jsem smutný, že jsem
neměl nové boty a potom jsem uviděl člověka, který neměl nohy."
Když tohle píšu, ležím u maminky na zahradě a užívám se
krásný červnový den. Přesně před rokem jsem úspěšně dokončila státnice ze
španělštiny a teď jsem si vyzkoušela, jaké to je být rok bez školy. Propiska se
mi smeká mezi prsty, protože jsem se namazala opalovacím krémem. Musím se učit
(nebo chci - je to vlastně moje volba) na přijímačky a kvůli tomu jsem si
nechala ujít hudební festival ve vedlejším městečku, kam jsem devět let chodila
na základku. Příznivý vítr mi sem zanáší písničky od Support Lesbiens, prostě
pohoda. Už nechám toho psaní a jdu se zase učit, abych se třeba dostala na tu
Karlovku. A jestli ne, tak se tam prostě nehodím. Chtěla bych říct: "Ať už je po přijímačkách,"
ale to bych přišla o tenhle klidný slunečný víkend. A navíc budu u přijímaček
opálená. :-)
To je prozatím vše.

Žádné komentáře:
Okomentovat