Gratuluju!

Je úterý 10. června 2014. Dneska jsem se praštila do kolene rohem vlastní bakalářky, ale ani to mi nezkazilo odhodlání snést kolo s taškami po schodech dolů k autobusáku, dojít na stanoviště číslo 15 a pak autobusem zamířit do Prahy. Musím se přiznat... Tohle je poprvé, co jsem jela do Prahy do centra úplně sama. Na Černý most jsem párkrát jela jako náctiletá, ale tam na mě někdo čekal. Je to zvláštní, nikdy jsem prostě neměla potřebu si do Prahy něco jet zařídit sama. Tak teď už nastal čas. Byla jsem tu včera na první části druhého kola přijímacích zkoušek, ale to jsem jela s kamarádkou autem. Dnes mě čekala druhá a poslední část. Už jsem zmínila, že se chci (nebo si myslím, že chci) dostat na Karlovu univerzitu na obor tlumočnictví a překladatelství. Trošku jsem se toho bála. Mám vystudovaný "peďák", bakaláře v Liberci. Ani jsem se neučila tolik, jak jsem původně chtěla, byla jsem totiž strašně rozptýlená. Ale jediné jsem dodržela: i když jsem chvílemi ztrácela naději, neztratila jsem svoji pozitivní náladu. Řekla jsem si, že ať to dopadne jakkoliv, všechno bude v pořádku. Když se nedostanu, asi mi to nebylo souzené.

Tak mi to zřejmě souzené bylo. Přijali mě. Podala jsem slušný výkon, i když jsem se tolik nepřipravovala. Je hezké slyšet od vašich kamarádů, rodinných příslušníků a dokonce i profesora z mé předchozí univerzity gratulace. Připadám si, jako bych už dostala ten titul! :-)

Nicméně, nechtěla jsem se tu vychloubat. Chtěla jsem vám dát další důkaz, že hlavní je neztrácet hlavu a sebevědomí a vytvořit si v sobě tu pozitivní energii a vzít si ji tam, kam potřebujete. Nenechte se zmást ostatními, kteří začnou zmatkovat a malovat čerta na zeď přemýšlejíc o katastrofických scénářích. Jestli je nechcete poslouchat, odveďte svou pozornost na něco pozitivního. Pokud tu jde třeba právě o nějakou zkoušku, představte si, jaké téma by se vám líbilo, o čem byste rádi vyprávěli. Možná o něm pak mluvit nakonec nebudete, ale ta představa, že si povedete dobře, vás naladí na tu správnou vlnu. Takže do toho, s hlavou vzhůru a s úsměvem!

Cestuju sama v metru :-)

Jak mě posral pták

Mám pro vás historku pro zasmání, ale s pozitivním myšlením nemá moc společného. Omlouvám se za ten titulek. V češtině nebývám sprostá. Slovo "pokakal" by to ale tolik nevystihlo. Jak jsem již zmínila, o pozitivním myšlení tady teď psát nebudu, ale co bych chtěla touto historkou říct je, že někdy to, na co myslíme nebo dokonce vyslovíme nahlas, se může splnit. A to i zcela nečekaně!

Bylo to v létě v roce 2012. Šla jsem se ségrou a přítelem po Praze do jedné mexické restaurace. Pomalu jsme sestupovali po chodníku a rozhlíželi se, abychom tu restauraci našli. Po levé straně u chodníku jsem najednou zahlédla velké auto takové nelichotivé hnědé barvy. Prostě to byla barva lidského exkrementu (už se mi nechce být sprostá). Přišlo mi to dost zajímavé, ukázala jsem teda na auto a pobaveně jsem prohlásila španělsky: "Color de caca!" čili barva hovínka. Můj přítel Mexičan a ségra (které jsem to asi v tu chvíli ještě přeložila) se na auto podívali a přisvědčili. Za par vteřin se nad námi přehnala skupina ptáků a jeden z nich si dovolil mi to pustit rovnou na hlavu. Naštěstí to nebylo moc, ale dal mi pěkné poučení - nemáme se posmívat a prostě si musíme někdy dávat pozor na zobák. To, na myslíme nebo co řekneme, se mnohdy může vyplnit.

Směju se ještě teď, když si na to vzpomenu :-)

A teď trošku toho "pozitivnění":
Prostě... "Shit Hapens"

              Hovno se stalo.

Někdy si člověk dává pozor, kam šlape a pak...

Těšení se

Těšit se je super. Je to jedna z nejlepších věcí na světě, ale může být dost zrádná. Těšit se znamená hledět do budoucnosti, jak to trefně vyjadřuje angličtina svým frázovým slovesem look forward. Budoucnost je sice důležitá, ale to nejdůležitější je žít v přítomnosti. Ta je totiž pomíjivá. Čas plyne rychle a za pár let si třeba řeknete: Proč jsem před 5 lety neudělal to a to nebo proč jsem se cítil tak a tak?

Každý obyčejný den, kdy si myslíte, že je nic moc, si udělejte nějakým způsobem pro vás příjemnějším. Nežijte jen frází: "Ať už je... pátek / dovolená / po zkouškách..." Já to často dělám taky. Samozřejmě je dobře, že se na to těšíme, nezapomínejme však na to, že jsme tady a teď a místo toho udělejme něco pro sebe. Pusťte si nějakou fajn hudbu nebo pohodový film, navštivte kamaráda, a nebo se prostš chvíli zamyslete nad bohatstvím, které máte. Tím nemyslím jen peníze, ale to, co máme a bereme to často za samozřejmé. I když si myslíme, že toho máme málo, bohužel se vždycky najde něco, kdo má ještě méně. Život prostě není vždycky fér. Proto bychom měli být vděční za to co máme. Buďme vděční za dnešek. Někdo už dnešek nemá. Teď jsem si vzpomněla na nějaký citát, který říkal: "Byl jsem smutný, že jsem neměl nové boty a potom jsem uviděl člověka, který neměl nohy."

Když tohle píšu, ležím u maminky na zahradě a užívám se krásný červnový den. Přesně před rokem jsem úspěšně dokončila státnice ze španělštiny a teď jsem si vyzkoušela, jaké to je být rok bez školy. Propiska se mi smeká mezi prsty, protože jsem se namazala opalovacím krémem. Musím se učit (nebo chci - je to vlastně moje volba) na přijímačky a kvůli tomu jsem si nechala ujít hudební festival ve vedlejším městečku, kam jsem devět let chodila na základku. Příznivý vítr mi sem zanáší písničky od Support Lesbiens, prostě pohoda. Už nechám toho psaní a jdu se zase učit, abych se třeba dostala na tu Karlovku. A jestli ne, tak se tam prostě nehodím. Chtěla bych říct: "Ať už je po přijímačkách," ale to bych přišla o tenhle klidný slunečný víkend. A navíc budu u přijímaček opálená. :-)

Takhle se motivuji.

To je prozatím vše.

Posílám sluníčko všem, kteří ho teď postrádají!

Jak myslet pozitivně

Nepřemýšlejte v záporu.  Přemýšlejte pozitivně. I když to člověk myslí dobře, přece jen zní trochu lépe říct "Buď v pohodě." než "Ať se ti nic nestane." Tou druhou zápornou větou nechtěně přivoláváte myšlenku na to, že se něco může stát, i když vlastně chcete opak. Někdy to jde velmi těžko, i přesto se však snažte najít nějakou pozitivní alternativu. Pokud se přistihnete, že myslíte negativně, zkuste se opravit. Zkuste to změnit. Změní se potom i váš pohled na svět.

Větou: Dneska mi nic nejde si můžete přidělat akorát další starosti. Svět není černobílý. Zkuste se na tu situaci podívat ze všech možných stran a vybrat si tu, která vám přinese něco dobrého. A když už nic, tak budete mít alespoň dobrý pocit. U mě to funguje.

Ptejte se: Jak to udělám? místo toho, abyste si automaticky řekli: Prostě to nejde nebo Nemůžu. Ano, některé věci jsou opravdu nemožné; jestli tomu je však opravdu tak, musíme zjistit poté, co situaci podrobíme analýze: Jak udělám to, co chci?

Na úvod

Při hledání informací ohledně teorie překládání jsem dnes jsem narazila na blog nějaké/nějakého Péti, který/á (opravdu jsem nezjistila, jestli se jedná o ženu nebo muže, chyběl bohužel popis) v sedmi článcích docela hezky vysvětluje různé informace ohledně určitých terminologií používaných pro překladatelství. Právě to, co jsem potřebovala. Za dva dny mě čeká druhé kolo přijímaček na Karlovu univerzitu na obor překladatelství a tlumočnictví a, upřímně řečeno, nemám moc materiálů ke studiu.

Napadlo mě, že bych taky ráda lidem předala nějaké užitečné informace. Ale co? Baví mě toho spoustu, ale ke všemu mám velmi amatérský přístup. Jeden blog už mám, je v angličtině, ale tam se jedná spíš o předávání myšlenek a je to celé takové bez kategorie. Stejně tak jako moje osobnost - možná jsem všestranná, ale trochu neorganizovaná bez kategorie. Jedna věc, ve které jsem ale poměrně dobrá, je snažit se myslet pozitivně.

Vždycky jsem byla spíš pozitivní. Mám to asi hlavně od tatínka, který si nikdy nestěžoval a je opravdu šťastný a vděčný člověk, který miluje práci a přírodu. Maminka si pozitivní myšlení našla až postupem času. Moje sestra je pozitivně nabitá už od malička, za to můj bratr... tam už je to malinko horší. A já... já se nabíjím sluníčkem a mám pocit, že ta energie se každým rokem hromadí víc a víc. Tenhle rok, po zimní sezóně plné tmy a prázdnoty, jsem se opět našla a pokračuji si ve svém "pozitivnění". Není to jednoduché, ale jde to. Učím se. A vy se můžete učit se mnou. Nejsem expert, ale ráda se s vámi podělím o informace, ve které věřím.